Exopolitika – spekulativní studium kontaktů s mimozemšťany

Exopolitika je označení pro hypotetický či alternativní obor, který zkoumá politické souvislosti existence mimozemských civilizací a jejich kontaktů se Zemí. Jako „spekulativní odvětví politologie“ bývá definována jako studium možných kontaktů a vztahů mezi lidstvem a mimozemskými civilizacemi. Zakladatelé tohoto směru, jako např. dr. Michael Salla, ji popisují jako studium politických implikací mimozemské přítomnosti na Zemi. Podle ufologů a exopolitiků existuje řada indicií, že nás mimozemšťané již navštívili nebo navštěvují, a exopolitika se snaží zkoumat, jaké aktéry, instituce a procesy s tím souvisejí. Jde však o pole mimo hlavní proud vědy – exopolitika není uznávanou akademickou disciplínou a bývá často řazena mezi konspirační teorie či pseudovědu.

Hlavní teorie a předpoklady exopolitiky

Exopolitika vychází z několika klíčových předpokladů o mimozemském životě a jeho vztahu k lidstvu:

Existence mimozemských civilizací: Předpokládá se, že ve vesmíru existuje více inteligentních civilizací, z nichž některé jsou technicky i duchovně vyspělejší než lidstvo. Exopolitika chápe kontakty s nimi jako meziplanetární vztahy, analogické mezinárodní politice – někdy je popisována dokonce jako „věda o vztazích mezi naší civilizací a pokročilými inteligentními civilizacemi ve vesmíru“.
Mimozemská přítomnost na Zemi: Podstatným východiskem je víra, že mimozemšťané Zemi historicky navštívili a možná stále navštěvují. Exopolitické teorie zahrnují širokou škálu údajných aktivit – od pozorování UFO a tajných návštěv až po přímé zásahy do vývoje lidské civilizace. Populární jsou úvahy o tzv. starověkých astronautech (myšlenka, že mimozemšťané ovlivňovali dávné kultury), ale především o moderních UFO fenoménech po roce 1947 (od incidentu v Roswellu dále).
Vládní utajování a „embargo pravdy“: Stoupenci exopolitiky často tvrdí, že vlády (zejména velmoci jako USA) o mimozemské přítomnosti vědí, ale tyto informace úmyslně tají před veřejností. Toto údajné celosvětové spiknutí za účelem utajení pravdy bývá označováno jako “cosmic Watergate” nebo “truth embargo” (embargo na pravdu). Například Exopolitics Institute Michaela Sally považuje mezeru v oficiální dokumentaci o UFO za důkaz vládního zatajování, které mělo probíhat až do současnosti za podpory vysokých představitelů (v USA je zmiňována např. Hillary Clintonová či dokonce OSN). Tato teorie se snaží vysvětlit, proč mimozemská přítomnost dosud nebyla veřejně potvrzena – vlády prý chtějí využít vyspělé technologie pro sebe a zabránit panice.
Diplomacie s mimozemšťany: Pokud jsou výše uvedené předpoklady pravdivé, kladou si exopolitici otázku, jaké má lidstvo s mimozemšťany navázat politické a diplomatické vztahy. Někteří hovoří o nutnosti “galaktické diplomacie” – připravit se na oficiální kontakt a komunikaci s jinými civilizacemi. Objevují se koncepty jako občanská diplomatická iniciativa: například exopolitické kurzy nabízejí výcvik k navazování mírového kontaktu zvaného “CE-5” (Close Encounter of the Fifth Kind, tj. setkání iniciované lidmi). Za zmínku stojí, že turecká Akdeniz University dokonce roku 2017 zařadila do výuky kurz „Ufologie a exopolitika“ zaměřený na praktickou přípravu na kontakt a galaktickou diplomacii, včetně rozboru údajných utajování kontaktů.
Různé mimozemské rasy a agendy: V exopolitických kruzích se spekuluje, že Zemi mohou navštěvovat různé druhy mimozemšťanů s odlišnými úmysly – často se hovoří například o “šedivácích” (Greys), “plazích” (Reptilians) či “seveřanech” (Nordics) v rámci UFO folkloru. Tomu odpovídají teorie, že některé rasy jsou lidstvu nakloněné, zatímco jiné mohou mít manipulativní či experimentální záměry. Exopolitika tak řeší i otázky potenciálních konfliktů či aliancí mezi různými mimozemskými civilizacemi a lidstvem.

Tyto myšlenky však zůstávají ve sféře spekulací. Hlavním rysem exopolitiky je, že bere vážně svědectví o UFO a údajných setkáních s mimozemšťany, která mainstreamová věda zpravidla odmítá. Zatímco např. programy jako SETI se soustředí na zachycení rádiových signálů od vzdálených civilizací, exopolitika předpokládá, že mimozemšťané jsou už tady, a tudíž se zabývá politikou soužití s nimi.

Známé osobnosti a autoři exopolitiky

Exopolitika nemá status vědecké disciplíny, ale v komunitě ufologů a konspiračních teoretiků ji propaguje několik výrazných osobností:

Michael Salla – Politolog původem z Austrálie, považovaný za zakladatele moderní exopolitiky. V roce 2003 založil web Exopolitics.org, platformu věnovanou výzkumu „politických implikací existence mimozemského života“. Založil též Exopolitics Institute a vydával Exopolitics Journal. Salla definuje exopolitiku jako studium klíčových aktérů, institucí a procesů spojených s mimozemským životem a tvrdí, že na Zemi již operuje mimozemská přítomnost. Napsal knihu “Exopolitics: Political Implications of the Extraterrestrial Presence” (2004). Ve svých publikacích probírá např. témata tajného vesmírného programu (myšlené skryté vesmírné projekty využívající mimozemské technologie) a údajných vládních utajovaných projektů týkajících se UFO. Salla patří k hlavním teoretikům exopolitiky a aktivně vystupuje na konferencích.
Steven M. Greer – Americký lékař, který se stal jedním z nejznámějších aktivistů za odhalení pravdy o UFO. V roce 1990 založil organizaci CSETI (Center for the Study of Extraterrestrial Intelligence) pro výzkum a navázání kontaktu s mimozemšťany a definoval protokol CE-5 (pokusy o navázání komunikace z iniciativy člověka). Proslul však zejména projektem Disclosure Project, založeným 1993, jehož cílem je dosáhnout zveřejnění utajovaných vládních informací o UFO a mimozemském inteligentním životě. Greer organizoval 9. května 2001 velkou tiskovou konferenci v National Press Club ve Washingtonu, kde vystoupilo kolem 20 vysloužilých důstojníků armády, letectva, zpravodajských služeb a leteckých úřadů. Tito svědci veřejně prohlásili, že mají důkazy o existenci UFO a mimozemšťanů, a vyzvali Kongres USA k uspořádání slyšení. „Tato svědectví definitivně potvrzují, že nejsme sami,“ prohlásil tehdy Greer. Podle něj desítky vládních insiderů mají přímé zkušenosti s UFO a jsou ochotni svědčit před Kongresem. Greer a jeho Disclosure Project shromáždili více než 400 svědectví různých osob s utajovanými informacemi a prosazují udělení amnestie těmto svědkům, aby mohli otevřeně vypovídat. Greer později produkoval i dokumentární filmy (Sirius 2013, Unacknowledged 2017, Close Encounters of the Fifth Kind 2020) prezentující tvrzení o vládních skrývaných důkazech UFO. V očích stoupenců exopolitiky je Greer hrdinou odhalování pravdy, kritici jej ale obviňují z šíření nepodložených konspirací – např. film Close Encounters of the Fifth Kind byl recenzenty označen za „fantaskní propagandu… konspirační dokument, vystavěný na tezi o utajování mimozemšťanů národně-bezpečnostním aparátem“.
Alfred Lambremont Webre – Americký futurista a právník, který již koncem 70. let působil ve Stanford Research Institute na výzkumu hledání mimozemské inteligence. Je autorem knihy “Exopolitics: Politics, Government and Law in the Universe” (2005) a bývá nazýván „otcem exopolitiky“. Webre jako jeden z prvních použil termín exopolitics (již kolem roku 2000) a definoval jej jako “studium politických procesů a vládnutí v mezihvězdné společnosti”. Veřejnosti je znám také svou účastí na Disclosure Project (působil jako koordinátor pro Kongres) a spoluorganizováním akcí jako Citizen Hearing on Disclosure v roce 2013 (simulované kongresové slyšení s výpověďmi desítek svědků o UFO). Webrovy názory jdou často do krajností – v posledních letech například propagoval teorii o “chronogarchii” (spiknutí elit manipulujících časem). Přesto jeho raná práce přispěla k formování exopolitiky jako pojmu.
Další osobnosti: K exopolitické komunitě se řadí i Stephen Bassett, americký lobbyista, který vede Paradigm Research Group a dlouhodobě se snaží politickou cestou dosáhnout odhalení UFO (organizoval např. zmíněné slyšení Citizen Hearing 2013). Známá je také italská investigativní novinářka Paola Harris, spolupracovnice Sally a Greera. Z veřejně činných osobností dodal exopolitice jistou vážnost Paul Hellyer, bývalý kanadský ministr obrany – ten od roku 2005 opakovaně veřejně vystupoval s tvrzením, že vlády tají existenci mimozemšťanů. Hellyer dokonce prohlásil, že mimozemšťané jsou již mezi námi a že vlády (zejména USA) spolupracují s alespoň čtyřmi různými druhy mimozemšťanů. Účast Paula Hellyera na exopolitických konferencích byla často využívána k dodání credibility – přece jen šlo o vysokého ex-politika, který otevřeně podpořil UFO komunitu. V neposlední řadě lze zmínit astronauta Edgara Mitchella (Apollo 14), který po odchodu z NASA založil Institute of Noetic Sciences a také vyzýval k odhalení údajné pravdy o UFO – ač nepromluvil o exopolitice přímo, jeho postoje rezonovaly s jejím duchem.

Významné projekty a iniciativy

Historické oficiální projekty: Už od 40. let 20. století vznikaly vládní programy zkoumající fenomén UFO. V USA to byly projekty Sign a Grudge a zejména Project Blue Book (Projekt Modrá kniha) v letech 1952–1969 pod patronací amerického letectva. Blue Book shromáždil tisíce hlášení o UFO, ale oficiální závěr zněl, že žádné nejsou důkazem mimozemských lodí a že UFO nepředstavují hrozbu pro národní bezpečnost. Navzdory těmto ujištěním považují exopolitici často Blue Book za součást krycího manévru – poukazují např. na to, že řada případů zůstala nevysvětlena a že projekt mohl sloužit spíše k uklidnění veřejnosti, zatímco skutečný výzkum pokračoval tajně. V Sovětském svazu probíhal obdobný program Setka AN/Setka MO v 70.–80. letech. V roce 2020 bylo veřejně přiznáno, že i americké Ministerstvo obrany v letech 2007–2012 vedlo utajený program AATIP (Advanced Aerospace Threat Identification Program) zaměřený na studium „neidentifikovatelných vzdušných jevů“ – existence tohoto programu vyšla najevo díky odhalení v médiích v roce 2017. AATIP opět přiživil přesvědčení, že vlády vědí o fenoménech víc, než dávají najevo.

Disclosure Project (2001): Jedna z nejslavnějších civilních iniciativ, jež se zapsala do historie exopolitiky. Pod vedením Stevena Greera shromáždil Disclosure Project výpovědi stovek svědků z řad armády, rozvědky a leteckých složek, kteří údajně měli přístup k tajným informacím o UFO. Vyvrcholením byla tisková konference 9. května 2001 ve Washingtonu, kde před médii vystoupila dvacítka těchto osob. Událost přinesla konkrétní svědectví: např. několik vojenských radarových operátorů popsalo stopování neobvyklých letounů, jiní mluvili o nálezech podivných trosek či mimozemských bytostí. Skupina vyzvala americký Kongres k oficiálnímu vyšetřování. Akce získala značnou publicitu – referovala o ní média jako ABC News – avšak americká vláda na výzvy nereagovala. Disclosure Project nicméně inspiroval další aktivity ke „zveřejnění pravdy“ (disclosure). V roce 2013 zorganizoval Stephen Bassett tzv. Citizen Hearing on Disclosure ve Washingtonu, kde pět bývalých kongresmanů vyslechlo padesátku svědků z celého světa, jako by šlo o skutečné kongresové slyšení.

Oblast 51 v Nevadě – přísně střežená americká základna, která se stala středobodem UFO folklóru. Konspirační teorie tvrdí, že právě zde vláda ukrývá havarované mimozemské lodě a těla mimozemšťanů. Na snímku zadní brána Area 51 s výstražnými cedulemi během pokusu civilistů “vtrhnout” na základnu v roce 2019.

Exopolitické organizace a konference: Po roce 2000 vznikla řada nezávislých exopolitických skupin v různých zemích – hovoří se o Exopolitics World Network. Michael Salla založil v USA Exopolitics Institute (neziskovou organizaci 501(c)(3)), která vydává online Exopolitics Journal a pořádá kurzy exopolitiky (například nabízí certifikát Galactic Diplomacy – „galaktické diplomacie“ – za účelem výcviku budoucích „exodiplomatů“). V Evropě proběhlo několik konferencí pod názvem Exopolitics Summit (například Barcelona 2009 za účasti Paula Hellyera). V Česku a na Slovensku působí nadšenecký web Exopolitika.cz. Tyto spolky publikují články, rozhovory s údajnými insidery a propagují myšlenku otevřeného kontaktu s mimozemšťany.

Akademické pokusy: Ačkoli akademická obec exopolitiku odmítá, objevily se ojedinělé snahy téma zanést do seriózní diskuse. V roce 2008 publikovali politologové Alexander Wendt a Raymond Duvall článek „Sovereignty and the UFO“ v prestižním časopise Political Theory, kde analyzovali, proč je otázka UFO v mainstreamové vědě tabu – argumentovali, že samotná existence UFO je pro pozemské vlády konceptuální hrozbou, a proto je ignorována. Několik studentů (včetně v ČR) napsalo diplomové práce na téma exopolitiky. Dokonce zmíněná Akdeniz University v Turecku nabídla kurz o exopolitice, jak bylo uvedeno výše. Tyto pokusy však zatím neznamenají, že by exopolitika pronikla do uznaného vědeckého zkoumání – spíše ilustrují zájem části veřejnosti a akademiků o hraniční témata související s možností mimozemského kontaktu.

Aktuální vývoj: V posledních letech se téma UFO (nově označovaných jako UAP – unidentified anomalous phenomena) dostává více do mainstreamu. V roce 2023 proběhlo slyšení v americkém Kongresu, kde tři bývalí členové armády vypovídali o svých zkušenostech s UAP. Jeden z nich, bývalý zpravodajský důstojník David Grusch, tvrdil, že vláda USA má k dispozici trosky mimozemských plavidel a dokonce “biologické pozůstatky” nelidského původu. Pentagon tato tvrzení popřel, nicméně američtí zákonodárci navrhli zákon na odtajnění historických záznamů o UFO. Tento posun naznačuje, že některé myšlenky dříve označované za konspirační teorie (např. že vlády ukrývají důkazy o mimozemšťanech) se dostávají do popředí veřejné debaty. Zda to exopolitiku legitimizuje, nebo naopak ukáže rozdíl mezi seriózním zkoumáním UAP a divokými teoriemi, ukáže čas.

Vědecká komunita a kritika exopolitiky

Drtivá většina vědců a akademiků považuje exopolitiku za nevědeckou. Kritizována je především za to, že předkládá závěry (mimozemská přítomnost, vládní spiknutí) bez spolehlivých důkazů. Mainstreamová věda nevylučuje existenci života ve vesmíru – obory jako astrobiologie či projekty typu SETI aktivně pátrají po známkách života mimo Zemi – avšak jakékoli mimořádné tvrzení (např. že tu už jsou mimozemšťané) vyžaduje mimořádné důkazy. Ty exopolitika nepředložila, spoléhá spíše na svědectví jednotlivců a interpretaci nepřímých indicií. Skeptici proto exopolitiku řadí do oblasti pseudovědy a konspiračních teorií. Například server Media Bias/Fact Check hodnotí web Exopolitics.org Michaela Sally jako “konspiračně-pravicový, šarlatánský pseudovědecký” a varuje, že propaguje nepodložené a spekulativní informace v duchu konspiračních teorií. Magazín Gizmodo se vyjádřil, že exopolitika jako konspirační teorie nestojí „ani za béčkový film“.

Vědci také upozorňují, že terminologie exopolitiky se snaží tvářit vědecky – slovo exopolitics zní podobně jako exoplanetika či exobiologie. Tento „lingvistický mimikry“ ale žádného odborníka neoklame. Naopak hrozí, že směšování s exopolitikou vrhá stín i na legitimní vědecké zkoumání života ve vesmíru. Astrobiologové poukazují, že dokud nemáme přímý důkaz mimozemského života či inteligence, otázky typu „jak s nimi jednat“ patří spíše do filozofie nebo sci-fi. Sociologové zase exopolitiku dávají do kontextu moderní mytologie – potřeby lidí věřit v něco většího přesahujícího Zemi a nedůvěry ve vládní aparát.

Exopolitika je často kritizována i v rámci UFO komunity. Tradiční ufologové se někdy distancují od divočejších exopolitických tezí, aby neztratili kredibilitu. Například známý skeptik a astronom Phil Plait prohlásil, že mnohé konspirační teorie kolem UFO (únosy, Area 51 atd.) jsou „křiklavě přehnané“ a jejich zastánci skáčou k závěrům o mimozemšťanech dříve, než vyčerpají prozaičtější vysvětlení. Přesto i kritici uznávají, že exopolitika jako kulturní fenomén odráží určitý společenský pocit: nedůvěru k autoritám a touhu po “pravdě tam venku” (parafráze slavného mottu seriálu Akta X).

Závěrem, exopolitika zatím zůstává na okraji seriózního zájmu. Neprokázala, že by mimozemské civilizace skutečně vstoupily do politických dějin Země – její teorie jsou založeny na “co kdyby” scénářích a interpretacích nevysvětlených jevů. Pro vědu je to zajímavý sociální jev (studie moderních mýtů), nikoli empirický obor. Dokud nepřibude tvrdých důkazů, bude exopolitika považována spíše za součást popkultury na pomezí sci-fi a konspiračních teorií než za seriózní disciplínu.

Příklady klíčových případů a tvrzení exopolitiky

Exopolitické debaty se často točí okolo konkrétních údajných událostí či důkazů. Mezi nejčastěji zmiňované „případy“ a tvrzení patří:

Incident v Roswellu (1947): Událost, která odstartovala novodobou éru UFO konspirací. V červenci 1947 havaroval poblíž Roswellu v Novém Mexiku balon americké armády v rámci tajného programu Project Mogul. Místní vojenská základna RAAF však nejprve vydala tiskovou zprávu o tom, že získala “létající disk”, což místní noviny tehdy otiskly s senzačním titulkem. Armáda vzápětí oznámila, že šlo jen o meteorologický balon, a případ uzavřela. Konspirační teoretici však věří, že v Roswellu ve skutečnosti spadlo mimozemské plavidlo a armáda zabavila trosky i těla mimozemšťanů. Roswell se tak stal centrem UFO folklóru – dodnes je středobodem teorií o vládním krytí a často otevírá exopolitické úvahy. Oficiálně byl případ vysvětlen (v 90. letech zveřejnil Pentagon zprávu přiznávající program Mogul), přesto “roswellský incident” nadále živí spekulace jako důkaz “kosmického Watergate”.
Oblast 51 (Area 51): Přísně tajná letecká základna USA na Nevadské poušti, opředená legendami. Od 50. let zde probíhaly testy špionážních letounů U-2, SR-71 a dalších projektů, což v očích veřejnosti vyvolalo mnoho hlášení o UFO. Pro utajení základny vláda dlouho odmítala i její samotnou existenci (formálně přiznána až v roce 2013). Konspirace tvrdí, že Area 51 slouží k uskladnění a zkoumání mimozemských technologií – proslavil to zejména Bob Lazar, který roku 1989 vystoupil s tvrzením, že v Area 51 pracoval na zpětném inženýrství havarovaného talíře a viděl i fotografie mimozemšťanů. Lazarovy výpovědi nebyly nikdy potvrzeny a mnoho lidí ho považuje za podvodníka, přesto jeho příběh zpopularizoval představu, že vláda v Area 51 zkoumá mimozemské lodě. Exopolitici zmiňují Area 51 takřka povinně – je to ikonický příklad vládního utajování. (V září 2019 se tisíce lidí v recesi sešly u brány základny na akci „Storm Area 51“, aby “viděli ty emzáky”, čímž fenomén pronikl i do internetové kultury.) Oficiální stanovisko zůstává, že základna slouží pouze k testování letadel, a není žádný důkaz přítomnosti mimozemšťanů v Area 51 ani jinde.
Únosy lidí mimozemšťany: Fenomén hlášený od 60. let, kdy jednotlivci (tzv. abductees či „kontaktéři“) tvrdí, že byli proti své vůli uneseni mimozemskými bytostmi. První široce medializovaný případ byl únos Betty a Barneyho Hillových v roce 1961 v USA. Od té doby se nashromáždily stovky až tisíce podobných svědectví po celém světě. Typické rysy únosů zahrnují ztrátu času, probuzení se na neznámém místě (často uvnitř kosmické lodi), provádění lékařských prohlídek či experimentů na unesených – často s důrazem na reprodukční orgány – a následné vrácení uneseného zpět. Exopolitika tyto příběhy bere vážně jako indikaci mimozemských aktivit na Zemi. Někteří exopolitici se snaží kategorizovat, které rasy únosy provádějí a proč (často se uvádí údajný program hybridizace lidé-mimozemšťané). Vědecká komunita však fenomén únosů vysvětluje spíše psychologicky: může jít o spánkovou paralýzu, falešné vzpomínky navozené hypnózou, halucinace apod.. Navzdory tomu jsou únosy pro exopolitiku klíčovým tématem – pokud by byly pravdivé, znamenaly by zjevné porušení lidské svrchovanosti mimozemskými aktéry, tedy závažný exopolitický problém.
Tajné dohody a spiknutí: Mnoho exopolitických teorií tvrdí, že vlády (zejména USA) navázaly s mimozemšťany tajnou spolupráci. Klasickým tvrzením je, že prezident Dwight Eisenhower se v roce 1954 setkal s mimozemšťany na letecké základně Edwards a uzavřel s nimi dohodu. Tato údajná smlouva (někdy zvaná Grenada Treaty) měla povolit mimozemšťanům unášet omezený počet kusů dobytka a lidí k experimentům výměnou za poskytnutí vyspělé technologie vládě. Příběh vychází z konspiračních kruhů – oficiální záznamy uvádějí, že Eisenhower měl onoho dne pouze zubařské ošetření. Další legendou je existence ultra-tajné skupiny Majestic-12, kterou v roce 1947 založil prezident Truman za účelem utajení a studia mimozemských kontaktů. V 80. letech se objevily dokumenty Majestic-12, údajně uniklé z vlády, popisující havárii v Roswellu a existenci utajeného výboru. Tyto dokumenty však FBI vyšetřovala a dospěla k závěru, že jde o podvrhy. Přesto Majestic-12 vstoupil do folklóru a exopolitici často předpokládají, že nějaká obdobná “stínová vláda” pro otázky mimozemšťanů existuje. K tajným dohodám patří i tvrzení, že mimozemšťané pomohli lidstvu s technologickým skokem – např. Erhan Kolbaşi z turecké exopolitické společnosti Sirius tvrdí, že mikroprocesory, optická vlákna či přístroje na noční vidění vznikly na základě reverzního inženýrství mimozemských artefaktů z havárií UFO. Tyto narativy o tajné spolupráci či ovlivňování vlády (někdy se zmiňuje i “galaktická federace” planet, do níž je Země tajně zapojena) tvoří základ exopolitického konspiračního světového názoru.
Technologie a zbraně z UFO: S exopolitikou souvisí i populární téma tzv. “free energy” a utajených technologií. Pokud vlády získaly mimozemská zařízení, exopolitici věří, že z nich mohly vyvinout pokročilé technologie, které však tají před lidmi. Hovoří se o antigravitaci, nulovém bodu energie, léků na rakovinu apod., které by údajně převrátily civilizaci naruby, kdyby byly odhaleny. Konspirační teorie typu “potlačené vynálezy Tesla” se prolínají s exopolitikou právě představou, že světové elity brzdí pokrok, který by zrušil jejich moc – a mimozemské know-how je toho součástí. Tyto představy zatím postrádají důkaz: například často citovaný incident, kdy měl Boeing v 80. letech testovat antigravitační letoun na základě mimozemské technologie, nebyl nikdy potvrzen.

Shrnuto, exopolitika operuje s bohatou zásobou případů a tvrzení, které interpretuje jako součást většího obrazu: mimozemské civilizace existují, nějakým způsobem se zapojují do pozemských záležitostí, avšak vlády to tají před veřejností. Pro zastánce exopolitiky tyto příklady představují “střípky skládačky”, pro skeptiky pak ukázkový příklad potvrzovacího zkreslení a konspirační mentality. Bez ohledu na postoj však exopolitika coby alternativní obor přitahuje pozornost tím, že kombinuje záhadu UFO s našimi představami o kosmické politice – o tom, jak by lidstvo komunikovalo a vyjednávalo s „těmi druhými“ tam venku.

Literatura a zdroje: Aby si čtenář mohl udělat vlastní názor, doporučujeme nahlédnout do primárních zdrojů. Například záznam tiskové konference Disclosure Project 2001 je volně dostupný a obsahuje svědectví přímých účastníků. Weby jako Exopolitics.org publikují aktuální články a „insiderská“ odhalení (je však vhodné je číst kriticky vzhledem k nízké ověřitelnosti). Naopak skeptický pohled poskytují stránky typu RationalWiki či popularizační články v mainstreamových médiích, které exopolitiku rozebírají s odstupem a často ironicky. Exopolitika zatím zůstává kontroverzní oblastí – na pomezí fascinující hypotézy a moderní mytologie – a jako taková představuje zajímavý fenomén dnešní doby.